Po delší době se konečně zase dostávám k tomu, napsat pár řádek.
Poslední dva měsíce byly pro mě nejen pracovně hodně nabité, ale i ze sportovní stránky se událo pár věcí, které ovlivnily další běh věcí a pozměnily trošku mé plány.

1. dubna mě čekal první významnější závod sezóny – Sportissimo 1/2maraton Praha. Sice jsem běhala, ale kvůli pracovnímu vytížení úplně ne tolik, kolik bych si představovala. 15.března jsem si lehce zvrtla kotník … tak jsem byla nucena trošku ubrat. O týden později jsem dostala zánět průdušek, a musela přestat na několik dnů běhat úplně. V týdnu před závodem přišlo rozhodování, jestli ho vypustit a nebo to zkusit. Ve středu a ve čtvrtek jsem dvakrát vyběhla a rozhodla jsem se, že to zkusím.

Hodně krátké hodnocení: prvních 10 km v pohodě … potom až do cíle boj s tělem … s hlavou a s teplem. Na 18 km jsem to téměř vzdala. Nakonec z toho bylo zlepšení mého času na půlmaraton na 2:01:43. Skoro o 5 minut. Takže uvnitř spokojenost, že bych to zvládla i líp. Ale současně rozhodnutí, že takhle běžet maraton nechci, a že ještě nepřišel ten správný čas. Že se na něj chci připravit a že ho chci opravdu uběhnout a ne jen si odškrtnout splněný cíl.
Plány změněny … mou registraci na maraton už má někdo jiný … a já se budu věnovat tomu jak běhat správně, jak trénovat efektivně, abych se zlepšovala.

V posledním roce mě trápily problémy se svaly a s úpony, iliotibiálním traktem, plantární fascií, po každém běhu jsem měla zatuhlá lýtka a zlobily mě hamstringy. To se potom musíte hodně přesvědčovat, že běháte rádi 😀
Na internetu jsem při hledání narazila na stránku www.behbezusili.cz a tak mě to zaujalo, že jsem se přihlásila hned na další kurz, i když byl až v Praze.
Z kurzu jsem se vrátila absolutně nadšená a zničená. Všechno co jsem se dozvěděla a vyzkoušela dávalo smysl.
V noci jsem běhala a chodila 😀 (ve snu)  …. ráno při snídani pustím televizi a běží se Pařížský maraton. Myslím, že mě už Zdeněk musel mít celkem dost. Večer po příjezdu domů nadšená přednáška … ráno u snídaně analýza běhu Keňských běžců a znovu názorné vysvětlení „novinek“, které jsem se dozvěděla 😀

No a aby z toho měla něco celá rodina, tak na procházce s Maxem, jsem trénovala 😀
Doufám, že mě mezi poli nikdo neviděl. Hledala jsem kopečky, abych je mohla vybíhat „bez námahy“, zkoušela běžet po rovině tak jak jsme to včera trénovali … při chůzi jsem se pořád nastavovala a uvolňovala napětí v těle. Jen doufám, že jsem soustředěním neměla vypláznutý jazyk a nezapomněla některého ze sousedů pozdravit 😀

V každém případě za hodinku vybíhám … a mým cílem je můj běžecký styl upravit co nejvíce podle zásad ChiRuningu. Protože se tím zbavím zatuhlých lýtek a hamstringů a kromě toho opravdu není potřeba tolik úsilí.
A už včera mi bylo jasné, že to vůbec nebude jednoduché změnit techniku.
Takže, když mě náhodou potkáte a budu mít nepřítomný výraz a nebudu se k vám hlásit, klidně do mě strčte 🙂
A až to trošku dostanu pod kůži, tak jsem připravená každého, kdo bude mít zájem povzbudit k tomu, aby se dal stejnou cestou.

Tak mi držte pěsti 😉