Včera po hodině jógy jsem dostala otázku. Jestli je nějaká finta, jak se dostat do jedné z obtížných asán. Tak mě to přinutilo se zamyslet. Před čtyřmi lety, když jsem si dělala instruktorský kurz, tak jsem byla přesvědčená o tom, že pomalé lekce nikdy dělat nebudu. Kurz Instruktor Body and Mind jsem si vybrala proto, že jsem nechtěla být instruktor aerobicu (to mi opravdu nejde 🙂 )
Tehdy jsem chodila na kruhové tréninky, vedla hodiny Indoor Walkingu, trampolínek, běhala. Prostě byla akční. To je přece sport … potit se, makat … to je to správné!!!
A jak jsem takhle makala a běhala a snažila se být lepší a lepší … objevovaly se problémy. Pomalu … občas. A potom najednou zranění. Zlomenina patní kosti. Myslela jsem si, že to půjde dál .. jen trošku ubrat. Nějakou dobu to trvalo než došlo k zlepšení.
A potom přišel samozřejmě pocit, že jsem přišla o spoustu času a musím to dohnat. A tak zase přišla makačka … hodně naběhaných kilometrů a zase problémy. Ale tentokrát žádná zlomenina, která sroste a je vyřízeno. Ale tělo si se mnou začalo hrát. Neměla jsem žádné problémy, do té doby, než jsem běžela víc než 8 km. Ten rok jsem měla na plánu uběhnout si svůj první maraton!! Takže se mi to vůbec nehodilo!!! Po 8 km mě začal bolet stehenní sval, o kyčle až po koleno a bylo po běhání. Když jsem zvolnila do chůze, pomalu to přešlo, ale při běhu začalo bolet ještě víc. Strávila jsem skoro rok tím, že jsem to řešila. Nejřív klasicky … masti, prášky … potom ortoped, fyzioterapie, a ještě lepší fyzioterapie (ve středisku vrcholového sportu), masáže, akupunktura.
Zlepšení přicházelo hodně pomalu, a tak jsem měla spoustu času na to studovat a hledat i sama, co dál. A našla jsem si své vysvětlení. Možná není to poslední 🙂 … nejspíš určitě není, ale zatím se mi s ním dobře žije a snažím se podle toho chovat a žít a předávat ho dál v hodinách, které vedu.
Ono to je všechno o tom, jak se k tomu svému tělu chovám. Dnes vyběhnu až potom, co se doma celkem dlouho dynamicky protahuji a zahřívám. Po doběhu … i když se mi strašně nechce zase … protahuji.
A tak jsem došla ke kombinaci, která si myslím je pro mě ideál. Aktivní aerobní aktivita s posilováním (TRX) … takový ten boj, co dokážu a jak se mi pěkně tvaruje zadek a bicál 😀
Jóga – ale pomalá jóga, v klidu s postupným zlepšováním se a zvykáním těla na obtížnější pozice, učením se poslouchat reakci svého těla. Učením se pracovat s tím, co není v úplném „pořádku“. Co se ozývá a volá o pomoc. Ještě dřív než se to pokazí víc a bude se to napravovat dlouho.
No a nakonec běh. Tam si můžu spojit obě věci dohromady.
Neříkám, že se mi nehlásí bolístky. Hlásí a často. Ale nějak jsem se naučila se jim věnovat a ono to funguje! Teda klepu do dřeva!!!! Zatím 😀

Takže moje odpověď na otázku – Ne, neexistuje žádná finta. A ano, sport je dřina, ale!!!!    s rozumem!!!

Jak říkala jedna kamarádka … k tomu musí každý dospět sám.
Proto jsem napsala jen pár slov z mého příběhu … třeba vám pomůžou, podívat se na některé věci jinýma očima.
KRÁSNÝ DEN