Dnes mám za sebou další letošní závod. Čekal nás Winter Run v Olomouci.
Po mrazivém Brně jsem se moc těšila. Z mých zkušeností s Olomoucí z půlmaratonu vím, že je to sportovní město, se spoustou fanoušků stojících kolem tratě a povzbuzujících.
Bylo sice 5°C, ale mlha, ale vůbec jsem si nebyla jistá oblečením. Už jsem byla oblečená jen do tenkých kalhot, funkčního trika s dlouhým rukávem a tenké šustky, ale zdálo se mi to málo. Tak jsem jsem nakonec přece jen přihodila jednu spodní vrstvu bez rukávů .. a bylo to zbytečný!!! 🙁
Je pro mě lepší běžet buď v zimě nebo v teple … takové to rozhraní neodhadnu.

Na start jsme došli asi 15 minut před výstřelem startovní pistole a šli se lehce rozklusat. S tím, že to přece nevadí, že budeme startovat vzadu. VELKÁ ŠKOLÁCKÁ CHYBA!!!
Na startu bylo 730 startujících. Organizace závodu zase perfektní, ale asi by stálo za to nechat odstartovat běžce na 4km a na 8km ve dvou vlnách. První dva kilometry jsem se jen proplétala a předbíhala pomalejší běžce na chodníku širokém tak čtyři metry. Takže po trávě v břečce sněhu … přes kalužiny. Stálo to hodně sil. Ale i tak se mi tempo na kilometr, které mi ukazovaly hodinky moc líbilo 🙂
Zase se mi potvrdilo, jak funguje strategie z minula. Jak za někým běžím a cítím se fajn … musím ho předběhnout! Umím to líp 😀 A jak se mi líbí jak někdo běží přede mnou … tak je to ten správný cíl, kterého se držet 😀
V Olomouci bylo bohužel ještě celkem dost sněhu, tak cesty nebyly úplně čisté. A úsek přes most a sběh dolů … to byla klouzačka. Několikrát mě zachránilo zábradlí 😀
Tentokrát mi zůstaly nakonec síly na sprint do cíle 😀 a musím říct, že povzbuzující diváci mi hodně pomohli 🙂
Pak už cíl … medaile .. uklidnit dech a počkat na to, až se celá naše skupinka sejde u „jonťáku“.

Lehce se tvrdí, že člověk závodí pro radost .. a že o nic nejde. Ale jak se vám jednou podaří odvézt si medaili za výkon – stříbro v kategorii z Brna – tak v hlavě ten čertík popichuje … že by to bylo fajn zase si nechat něco zahoupat na krku 😀 když už přece jen zase víc trénuju.
Ta doba než přišla SMS s výsledkem byla nekonečná …..
A …… byla to brambora 😀
Ale zklamání netrvalo dlouho. S tempem na 8,2 km 5:35 min/km a časem 45:24 jsem absolutně spokojená!!!!
A doma, když jsem se dívala na první tři … které to doběhly za 35, 38 a 40 minut .. bylo zklamání úplně pryč.
Zítra mě čeká lehké vyklusání a kontrola běžecké termínovky, kde je nějaký další závod 🙂
A teď si jdu ještě chvíli užívat pohodičky a nadšení z dnešního super sportovního dne!!!